Pamětní kniha 1. díl

Rok 1925 - 1940

Zákonem Československé republiky ze dne 30. ledna 1920 č.80 Sb. ukládá se obcím celého státu povinnost pečovati o řádné a pečlivé zapisování místních pamětí do trvanlivé knihy, obecní kroniky.
Prvním kronikářem byl jsem panem starostou, Medardem Janků, rolníkem ve Vyšehoří ustanoven já, Josef Stejskal definitivní správce zdejší jednotřídní školy. Jsem rodák z Postřelmůvka, syn rolníka. Narodil jsem se dne 19. dubna 1890, šest let chodil jsem do jednotřídní obecné školy v Postřelmůvku, pak studoval jsem čtyři třídy českého, tehdy matičního gymnázia v Zábřehu, načež po čtyřletém studiu na učitelském ústavě v Příboře na Moravě stal jsem se po maturitní zkoušce dne 12. července 1911 učitelem. Úřadu obecního kronikáře ujal jsem se 18. ledna 1925.
Obec Vyšehoří jest malá vesnička, čítající nyní v 57 číslech 291 obyvatelů. Leží na úpatí horských pahrbků, táhne se směrem od západu k východu a má polohu dosti výhodnou, neboť od západních větrů je dosti dobře chráněna Homolí, od severozápadních větrů pak stráněmi směrem k Háji. Půda jest západně od vesnice mírně písčitá, raději písčitohlinitá, východně pak jílovitá, ne však příliš, tak že pole jsou zde v celku dosti úrodná. Nynější obyvatelstvo si jí velmi dobře hledí a dobře hospodaří, šetří. Lid je zde nyní velmi příčinlivý a pracovitý. To před nějakými 30ti a 40ti léty byly zde poměry docela jiné. Kořaleční mor zde řádil v mnoha zdejších statcích, které splývaly velkým množstvím polních měřic. Kořalka však tenkrát prováděla první parcelaci, čímž dostalo se polí téměř všem chaloupkám, které dříve polních pozemků neměly. Rychta zde sice nebyla, za to veliké grunty, které však takovýmto způsobem byly ztenčeny a dostaly také nové obyvatele. Mnohý chalupník z malého baráčku koupil si statek, když původnímu jeho opilému hospodáři přišel na buben. Tím se také stalo, že i z cizích vesnic mnoho lidí se zde usadilo.
Kdy postavena byla kaple, nedozvěděl jsem se ani od nejstarších lidí ničeho. Škola postavena byla roku 1885 stavitelem Švestnou ze Šumperka. Drobný lid musel na její stavbě pracovati robotou. Stála 4.500 zlatých, a ačkoliv mnoho prací při ní vykonáno robotou, přece vinou kořalečního moru mnohých představitelů obce zůstal obci s touto stavbou velký dluh. Poplatníci byli po několik let bubnem vyzýváni k placení úroků. Divné, hnusné, odstrašující věci vypravují lidé, co se tehdy při stavbě školy propilo. Teprve, když stal se starostou rolníka Ignác Krmela, střízlivý, rozumný to muž, učiněn byl konec takovémuto hospodaření s obecními penězi a dluh se stavbou školy vzniklý brzy zaplacen. Cihly na tuto školu dělány byly na zahradě rolníka Josefa Kvapila. (Uvádím nynějšího majitele tohoto místa). Jelikož obnos byl velký na tak malou školu, vyjádřil se prý tehdejší stavitel Švestnar před předáky obce takto: „Kdybyste byli celou stavbu školy svěřili toliko mým rukám a při tom vůbec na nic prstu nepoložili, byl bych vám za tyto peníze postavil krásnou školu jednopatrovou“.
Světová válka 1914 – 1918 překvapila zdejší tichou vesničku víc než dost a všecky ty válečné strasti (vojenské rekvizice, stálé dodávky obilí, zemáků, kupování na lístky) prožila zároveň s obcemi druhými.
Ve válce padli: František Fojt, rolník z čísla 20 (strýček tyto řádky píšícího ronikáře) Cyrill Krobot, podruh, oba hodní občané v rodině i společnosti.
Hasičský spolek vznikl zde roku 1892, Odbor národní jednoty r. 1900, Tělocvičná jednota „Sokol“  r. 1923.
Převrat oslaven u nás s nadšením ne dne  28. října 1918, ale v úterý dne 29. října 1918. Kdo mohl, spěchal do Zábřeha na náměstí, aby tu spatřil na tu radost, která zaujala duši každého jakožto toužebné vykoupení z válečných porob, které už zdály se býti nepomíjejícími.
Silnice naší obcí vedoucí postavena byla v letech 1919 - 1921. Se stavbou započato bylo v Rovensku dne 13. července 1919 a skončeno zase v polovici července a sice r. 1921 u Loučení. Byla to tzv. nouzová silnice. Jelikož po válce následnou ochablostí průmyslu došlo k velké nezaměstnanosti dělnictva, vyplácel stát nezaměstnaným tzv. podpory nezaměstnanosti. Činily 9 Kč. denně. Poněvadž však obce měly různé potřeby k provedení, na jichž uskutečnění jinak nebylo peněz, přidaly k těmto 9 Kč. nezaměstnanecké podpory 3 Kč., tím dělník dostal 12 Kč., nezahálel a v obci si pěkně ten či onen podnik uskutečnil. Kdo by v takovémto případě nebyl chtěl pracovat, tomu se nezaměstnanecká podpora zarazila.
Tímto způsobem také prováděna byla stavba naší okresní silnice. Přes to však stála dosti peněz. Dne 15. června roku 1919 konány první republikánské volby do obecního zastupitelstva po celé republice. U nás volby se nekonaly, jelikož utvořivší se strany.
 

Rok 1925

3. března
zemřel v Bludově na odpočinku bývalý zdejší správce školy Karel Minář. Působil u nás na škole 13 roků. Trpěl silnou nervozitou a zemřel nervovou chřipkou, která se uhostila v hlavě. Žáci zdejší školy i někteří občané šli mu do Bludova prokázat poslední úctu. Tělo jeho bylo dne 6. března odvezeno autem ku zpopelnění do Moravské Ostravy.
28. března
zemřela pí. Hilda Stejskalová, choť nynějšího správce školy Josefa Stejskala a kronikáře zdejší obce. Zahynula tragicky v mladém věku 31 let na chřipku střevní, která způsobila krvácení do žaludku a střev, z čehož záhy vznikl co kombinace zápal mozkových blan. Byla to žena pro milou povahu a příjemný zevnějšek v celé obci velmi oblíbená, pročež účast na pohřbu byla skutečně obrovská. Správci školy, co manželi zesnulé, derou se při těchto vzpomínkách slzy do očí, pročež volá za zemřelou svojí chotí i na tomto místě:

„Děkuji Ti drahá ženo má, za velikou a věrnou lásku Tvou, se kterou jsi jen pro mne a  pro svoji dcerušku Jařenku žila. Nenajdu nikdy náhrady za Tebe a proto nikdy naTebe nezapomenu“.
Zesnulá byla dcerou revírníka Adolfa Fábera ve Zborově. Tam se také dne 9. ledna 1894 narodila, dne 9./8. 1920 byli jsme spolu v kapli zborovské oddáni a již po půl pátém roce doprovodil jsem ji k věčnému odpočinku. Zůstalo po ní děvčátko, tehdy ve věku 11/2  roku.
15. listopadu
konaly se po celé republice volby do Národního shromáždění, a sice současně do poslanecké sněmovny a do senátu. Do poslanecké sněmovny odevzdány byly u nás hlasy následovně: Strana republikánská (rolnická) měla 57 hlasů, lidová (kněžská) 42 hlasů, českoslovenští socialisté měli 24 hlasy, strana sociálně demokratická měla 21 hlasů, živnostenská 9 hlasů, národně demokratická 2 hlasy, komunistická 9 hlasů. Do senátu pak utvářily se hlasy následovně: Strana republikánská měla 45 hlasů, lidová 38 hlasů, s. československých socialistů 26 hlasů, sociálně demokratická 13 hlasů, živnostenská 8 hlasů, národně demokratická 0 hlasů, komunistická 7 hlasů. Dodatkem k tomu uvádím, že v červenci roku 1925 byl krásně vymalován klášterecký farní kostel (kamž naše obec jest přifařena) výtečnými malířskými mistry od Brna.
Dne 23. listopadu 1925 přišly do téhož chrámu nové varhany od  firmy Brauner z Uničova, týden se stavěly a stály 20.000  Kč.
Léto tohoto roku bylo dosti bouřlivé, při čemž blesk vyžádal si dosti obětí na lidských životech. Dne 27. července 1925 zabil blesk z nepatrného jen mraku asi 20 ti-letou dceru, která měla před svatbou a 15 ti-letého synka současně, děti to rolníka Rupricha v Písařově, když na poli obraceli suchou jetel a schovali se před mrakem, z něhož počalo pršeti, pod nízký jen smrček. Dále nutno podotknouti, že puklice švestková, velmi nebezpečná nakažlivá choroba švestkových stromů značně polevila. Loňského roku 1924 hrozně u nás i v Postřelmůvku a ve všech dolních vesnicích nesmírně řádila a nadělala ohromných škod na švestkových stromech. Okresní politická správa nařizovala přísně potírání této choroby, ale dopustila se veliké chyby, když nakazovala ořezávání švestkových stromů. Tím vlastně celé aleje švestkové, například u Bohutína, tímto hloupým nařízením byly zničeny. Nejlépe pochopil ten, kdo zjednal stromům přístupu hojného světla prořezáváním a pak je hodně vysoko obílel. Kam nemůže světlo, tam vznikají nakažlivé choroby, a tato nemoc také hlavně v přehoustlých zahradách vznikla.
 

Rok  1926

19. března
odstěhovala se od nás rodina Františka Kubíčka, rolníka ze statku na koupený parní mlýn. Rodina tato za války nesmírně zbohatla.
20. března
přistěhoval se k nám na tentýž statek, který od Kubíčků koupil, pan Jan Urban jenž byl dosud rolníkem v Šilperku. Je to rodák chromečský.
27. dubna
zemřel v šumperské nemocnici Metoděj Tunys, domkař po nemoci pouze 24 hodin trvající. Trpěl žaludečním vředem, který se mu mimo očekávání (lékařské pomoci za včas vyhledával) provalil žaludkem ven, způsobil zánět pobřišnice a smrt. Byl pak převezen do Vyšehoří, odkudž měl první českobratrský pohřeb na klášterecký hřbitov dne 29. dubna (ve čtvrtek). Zemřel ve věku 32 let, byl to rozumný muž, jednatel dobrovolného sboru hasičského a teprve půl roku ženat. Že byl velmi oblíbeným občanem, svědčí i ta okolnost, že bylo mu na zdejší římskokatolické kapli, ačkoliv byl českobratrského vyznání, vyzváněno, což velmi dojemně působilo.
27. června
zemřel Jan Kvapil, jenž byl synem chalupníka, který se dožil téměř 100 let. Byl to oduševnělý člověk, společenský, rád vykládal, dobrosrdečný, starý lovec, který v mladších letech dlouho zastával službu hajného zdejší honitby. Při pořádání zahradních slavností vynikal v kupletech a ve společenských motlitbách i co starší bratr. Dožil se 68 let, zemřel na vleklou 10-ti letou tuberkulosu, neboť to byl člověk děsně zedřený.
19. listopadu
zemřel jeho kamarád, František Král, rovněž typicky to člověk, zedník, jenž po celém okolí stavěl kamna, tak že směle tvrdím, že bude v hrobě zprách nivělý, než se zboří poslední kamna, která z jeho rukou vyrostla. Byl to člověk rovněž svědomitý, poctivý, z míry dobrý, jenž v mladších letech v kupletech při zahradních slavnostech i co starší bratr při různých pobožnostech vynikal. Při tom se zemřelým Janem Kvapilem tvořili výbornou dvojici. Po celých 35 let byl chromý. Spadla na něj zeď a děsně jej zranila. V životě tudíž vytrpěl velmi mnoho protivenství a jen příkladně trpělivě jeho povaze se podařilo, že vše šťastně překonal a měl klidné stáří u svých dětí. Zemřel na chorobu žaludeční. (Byl to vlastně marasmus; krev bakterielními jedy znečištěná přestala dodávat kyseliny do žaludku). Bylo mu ..... let. Při smrti krvácel do žaludku.
Rok tento byl hodně mokrý z jara i ve žních. Zvláště sena lidé velmi těžce sklízeli. Vlivem mokra velmi utrpěly zemáky, které na podzim špatně přibývaly do sklepů. Také třešně v době zrání častými dešti pukaly. Morava v době sušení sena byla strašně rozvodněná a na dolních dědinách vznikaly hrozné povodně, které neměly pamětníka.
 

Rok 1927

24. ledna
došel výnos okresní správy politické v Zábřehu ze dne 20.1.1927 čís. 1305 jímž zastaveno bylo vyučování ve škole, konání zábav, divadel, a představení na dobu 12 dní. Zákaz tento vztahoval se na celý zdravotní obvod postřelmovský a sice pro vesnice: Postřelmov, Sudkov, Vyšehoří a Kolšov, pro chřipku, která vinou hrozivě vlhkého, blátivého, deštivého počasí lednového povážlivě se šířila. Nejvíce byly jí postiženy vesnice Sudkov a Kolšov. U nás to nebylo katastrofální, jen několik jednotlivců muselo ulehnouti.
16. října
připadly na naši obec obecní volby. Ve skutečnosti však se nevolilo, jelikož sestavena byla jednotná kandidátka s těmito kandidáty:
Medard Janků starosta
Hynek Krmela náměstek
Krobot Josef 1. radní
Kotrlý Jan 2. radní
Krobot Emanuel  
Polách Jan  
Indra Rudolf  
Krmela Josef  
Kvapil Josef  
Kvapil František  
Balcárek Jan
Rok tento, co se počasí a úrody týče, byl zvláštní. V zmrzlících v květnu (12.,13. a 14. května) nastaly tak kruté mrazy, že květ na stromech úplně zmrzl. Ořechy právě v této době přebohatě kvetly, ale mrazy zničeny byly úplně. Ani jeden oříšek se na podzim neobjevil. Jinak bylo jaro dosti mokré, sena na dolních vesnicích dosti namáhavě se sklízela. Léto bylo rovněž dosti mokré, ale nic z obilí neporostlo. Na podzim však bylo tolik zemáků a tak veliké, že nikdo takové úrody nepamatuje. Zima však začala se sněhem koncem listopadu, kdy zároveň nastaly mrazy přehrozně kruté, které trvaly asi do 10. prosince, načež po krátké oblevě udeřily znova. Sníh po celý prosinec nesešel, ale vždy ho něco připadlo. Uhlí a dříví se spálilo mnoho. I chřipka zmrzla a dala lidem pokoj. Za zmínku stojí, že tentokráte nebyly také téměř žádné borůvky. Hřiby však rostly dosti hojně.
 

Rok 1928

17. února
v pátek snesla se nad celou severní Moravou bouře, při niž šlehaly blesky jako v létě. Celá obloha byla tak černě mraky zatažena, že dojem hrůzná letní bouře byl úplný. Několikrát sjel blesk do stromů a elektrických sloupů. Bouře trvala asi čtvrt hodiny a lid předpovídal rok méně dobrý.
2. prosince
konaly se po celé republice volby do okresních a zemských zastupitelstev. Byly to první volby toho druhu v osvobozeném státě. Ve Vyšehoří odevzdány byly hlasy do okresního zastupitelstva následovně: Živnostníci měli 5 hlasů, čsl. sociální demokraté obdrželi 29 hlasů, národní demokraté 4 hlasy, lidovci 41 hlasů, republikáni (strana rolnická) 54 hlasů, komunisté  21 hlasů, čsl. socialisté 5 hlasů. Do zemského zastupitelstva byl výsledek voleb podobný. Živnostníci ..... hlasů, čsl. sociál. demokraté ..... hlasů, národní demokraté ..... hlasů, lidovci ..... hlasů, republikáni ..... hlasů, komunisté ..... hlasů, čsl. socialisté ..... hlasů.
V prosinci započato bylo se stavbou elektrické sítě za účelem elektrického osvětlování a pohonu v obci. V letních měsících bylo konáno několik schůzí za tímto účelem, až na podzim došlo ku kladnému projednání.
Co říci o uplynulém roce 1928. Byl to rok režné a pšeničné (hlavně však režné) neúrody, rok letních nemocí (typu střevního) a mrtvic. Když na jaře slezl sníh, jehož bylo mnoho a který v lednu a únoru ležel jako kámen umrzlý, shledali hospodáři, že rži vyhynuly. Byly zničeny sněžnou plísní, která tak ráda řádí, když žito vysoko kryje sníh se silným, umrzlým škraloupem. Někteří hospodáři museli na jaře  zaorat vše žito, což nikdo nepamatoval, aby všechna obilná, žitná pole byla z jara úplně zničena. Když hospodáři na podzimku seli žitné ozimy, téměř všichni rež mořili, aby plíseň tato byla co nejvíce zničena. Rži, které zůstaly, byly sice řídké, ale dobře sypaly. Na podzim, který byl velmi pěkný, bylo dosti zemáků. Pěkná pohoda zůstala s příjemným podzimním teplem až do konce listopadu. V prosinci nastaly kruté holomrazy, které setrvaly do vánoc. Na sv. Štěpána nachumelilo a sníh zůstal. V letních měsících (v červenci a srpnu) řádil krutě břišní tyf v Dubicku a Bohuslavicích. Náhlých úmrtí mrtvicí bylo víc než dost. V Zábřeze zahynul mrtvicí také člen velkoprůmyslnické Brasovy rodiny, jenž často jezdil v autě Vyšehořím. Tohoto roku byla velká úroda zajíců, čímž kde který štěp ožrali, přece velmi hojně se rozmnožili. Za poznámku stojí, že bohyně Lada uvedla tohoto roku do manželského ráje pět děvčat, což je jistě řídkým zjevem v obci tak malé.
Dvě svatby byly československého vyznání (Žofie Chaloupkové a Kristiny Balcárkové a konaly se ve školní učírně.
Viděl 17./5.1930
Stanislav Sedláček
okr. šk. insp.
 

Rok 1929

Leden
vykazoval pilnou práci montérů Severomoravské elektrárenské společnosti na vybudování elektrické sítě ve zdejší obci. Práce tyto byly za krutých lednových mrazů se spoustou sněhu opravdu perné.
3. února
objevilo se po prvé elektrické světlo z elektrovodné sítě ve zdejší obci o hasičském plese v klubovně.
11. února
nastoupily kruté mrazy u nás 33° C pod nulou. V Chromči u zastávky (železniční) bylo 37°C pod nulou, ve Zborově 35°C pod nulou, v Šumperku dokonce 41°C pod nulou. Zimy to opravdu polární a noviny psaly, že takových mrazů ve střední Evropě  ebylo od r. 1776, tedy před 153 lety.
27. října
konány nové volby do Národního shromáždění a do senátu. Nebyly to volby pravidelné po zákonitém uplynulém 6-ti letém termínu, ty měly přijít až v roce 1931, neboť poslední volby toho druhu konány 15. listopadu 1925. Avšak nesmiřitelné rozpory dvou vládních stran, republikánů a lidovců byly příčinou, že vláda byla rozpuštěna a v důsledku tohovypsány na den 27. října 1929 nové volby do sněmovny poslanecké a do senátu. U nás odevzdány byly hlasy následovně:
I. Do poslanecké sněmovny
Strana republikánská měla hlasů
Strana lidová měla hlasů
Strana československých socialistů měla hlasů
Strana sociálně demokratická měla hlasů
Strana živnostenská měla hlasů
Strana národně demokratická měla hlasů
Strana komunistická měla hlasů
II. Do senátu byl počet hlasů následující:
Strana republikánská měla hlasů
Strana lidová měla hlasů
Strana československých socialistů měla hlasů
Strana sociálně demokratická měla hlasů
Strana živnostenská měla hlasů
Strana národně demokratická měla hlasů
Strana komunistická měla hlasů
Uplynulý rok 1929 jevil v prvé řadě následky krutých mrazů, jež 153 let v Evropě neřádily, na ovocných stromech. Nejhůře dopadly vlašské ořechy, neboť možno říci, že neuchránil se ani jediný živý zůstal toliko kmen, z něhož v létě vyrážely výmladky, ale koruna zmrzla úplně. Pak přišly na řadu třešně, jabloně a švestky. Aleje těchto ovocných stromů zle prořídly, i v zahradách mnohý hospodář smutně hleděl na zanikající příjem ze svého ovoce. Nejlépe tuto zimu přestály hrušně. Co se však týče polní úrody, sklizeň sen, otav bylo vše velmi uspokojivé. Jaro dosti brzy se otevřelo, ovšem že zima se ráda doň vtírala, ale obilí krásně se zelenalo. Úroda zemáků byla velká, tak že 1 metrák stál 20 Kč. Stromových jablek bylo velmi málo, třešně na zbylých stromech nebyly vůbec žádné, třebas že na jaře dosti pěkně kvetly. Za to krásné, teplé a příjemné počasí zavládlo na podzim. Lid i motorový sport si to velmi liboval, neboť pěkná pohoda trvala až do prosince.
Se svatbami se zase roztrhl pytel, bylo jich opět 5.
Vybudování elektrické sítě po vesnici stálo 130 tisíc Kč., ze samotných prostředků obdržela obec 20.000 Kč. subvence.
Dále nutno poznamenat, že dne 3. března 1929, krátce před půlnocí, zemřel v Olomouci P.Dr.Fh Jan Kubíček, děkan kapitoly Olomoucké, rodák klášterecký z rol. usedlosti. Matka pocházela z Vyšehoří odkudž vyšlo pět bratrů kněží. Dosáhl ve svém kněžském povolání vysoké hodnosti, ale zůstal vždy knězem prostým, přístupným. Byl velkým lidumilem a dobrodincem chudiny, která v Olomouci s pláčem obléhala dům, když se rozlétla zpráva, že zemřel. Na krásné výzdobě kláštereckého kostela má on hlavní podíl. Kněží nedůstojných politických štvanic se neúčastnil a prý nerad slyšel, jestliže někdo před ním z politické zášti na někoho nosil. Také pomáhal peněžními dary starým kněžím, penzistům, kteří v penzi trpěli nouzí. Dne 7. března 1929 ráno byl převezen zvláštním povozem do Klášterce (z Olomouce), a zde v rodinném hrobě dne 8. března (v pátek) za velké účasti duchovenstva z celého okolí a z Olomouce slavnostně pohřben.
Četl 12./3.1931
Stanislav Sedláček
 

Rok 1930

15. června
konal zdejší hasičský sbor svoje první okrskové cvičení. Dostavil se hasičský sbor z Postřelmůvka se stříkačkou a Rovenska se stříkačkou. První cenu získal hasičský sbor z Postřelmůvka, náš sbor byl na místě druhém. Dostavil se také hasičský sbor z Postřelmova se stříkačkou automobilní, ale nepoužil jí. Toto cvičení konáno za velkého vedra, tak že sbory s povděkem přijaly vybídnutí k seřazení do průvodu vesnicí s hudbou na zahradu p. Josefa Kvapila, zrovna nad školou, kde ve stínu ovocných stromů rozvinula se příjemná zábava.
 

Rok 1931

15. srpna
odešel z naší vesnice dosavadní učitel Josef Stejskal spisující obecní kroniku. Úkolem tímto byl jsem pověřen já, Josef Krmela, chalupník, nar. ve Vyšehoří, dne 24. června 1889. Vzdělání jen obecná škola ve Vyšehoří a poddůstojnická škola v Chromči. Zkušenost: válečné útrapy frontové přes Polsko a Itálii atd..
Jména dole uvedená patří památce členů ob. zastupitelstva,  jichž  4 letý termín letoške  končí.
Členové obecního zastupitelstva:
Medard Janků starosta
Krmela Hynek náměstek
Krobot Josef radní
Kotrlý Jan radní
Krobot Emanuel  
Polách Jan  
Indra Rudolf  
Krmela Josef  
Kvapil Josef  
Kvapil František  
Balcárek Jan
Rok 1931 byl na úrodu obilí hodně slabý. Místy se špatně sklízelo, obzvlášť v horských vesnicích, kde obilí později dozrává. Ovsa a jiných jařin porostlo pro stálé deště dosti. Žito ač bylo hodně pochybeno, přece sypalo u nás více, jak na rovinách. Jeví se to hned u jeho ceny: Loni stál 1 metrák žita 80  Kč., letos 155 Kč. Zemáků narostlo hojnost, čímž cena jejich byla neobyčejně nízká. 1 metrák stál 12 - 20 Kč. Zemáková i řepová kampaň byla velice mizerná; vinu nesly hojné deště, které zpožďovaly i setbu ozimů. Stromového ovoce všeho druhu, bylo letos dosti. Pevné druhy třešeň, které nepomrzly v r. 1929 byly hojně udařeny. I švestky, které již jsme počítali u nás na čas ztraceny, (řádila mšice švestková) urodili se tak, že zase jednou za dlouhý čas si jich lidé nasušili a navařili povidel.
Co se týká polní zvěře, hlavně zajíců bylo dosti, takže nimrodové nešli nikdy na prázdno. Následkem poklesů cen masa, všeho druhu, bylai zvěřina prodávána pod cenu. Zajíců bylo zastřeleno 57 kusů. Srnčí zvěře 2 kusy. Jiná zvěř většího druhu vymizela. Poslední jelen byl zastřelen u nás před 36 lety.
27. listopadukonány obecní volby; byly dosti bouřlivé, ale konečně se strany domluvily na jednotnou kandidátku, v níž zastoupeny strany republikánská, lidová, soc. demokratická a tzv. občanská.
Starosta zvolen ze strany republikánské p. Medard Janků, který tento těžký úkol nese poctivě a čestně již celých 26 roků. Jeho obětavost a sebezapření mohly by býti vrozen každému představiteli obce i státu. Hlavu jeho kryjí již šediny, zaviněné též válkou. Tenkrát nevyhověl nikomu, snad ani sám sobě ne. Proč: Protože dodělávající Rakousko nemělo zásob a tu je bylo nutno sehnat na venkově. Sbíralo se obilí všeho druhu, brambory, dobytek, všecky kovové věci, staré plátno na obvazy atd.. Když již nebylo možno vyhověti, tu přišli páni s vojskem, hledalo se ve slámě, ve sklepích, ve všech dírách kde jaká byla, aby tímto způsobem sehnali pro města a vojsko výživu.
Nebylo věru lehko žít, tenkrát u nás. Jestli se chtěl aspoň částečně člověk najíst, musel si schovat část svých zásob, jelikož nestačila určená dávka pro těžce pracující lid. I tu napnulanejvíce nervy, když tato rekvisice přicházela. Schovávalo se obilí a mouka do hnojišť a bůhví kde jak jsem již napsal. Stávalo se, že když po dvou neb třech dnech, kdy byla tato rekvisice prováděna, pro toto si přišel, bylo to zpuchlé od vlhka, neb ve slámě patrně provrtány od  myší, takže tato mouka přišla na zmar.
Sám jsem se mnohokrát tetelil strachem, žejiž najdou skromnou zásobičku, se kterou se počítalo, aby co nejvíce vydržela. Kdo neměl potravin, chodil kupovat jen n  lístky. Tyto byli na všechno; na cukr, mouku, petrolej, tabák atd..
Do mlýna se vezlo z úředním povolením, jen jisté kvantum pro rodinu.
Mlýny tenkrát zbohatly. Mouku mleli z bramborů, rýže, fazolek, míchali do toho i zelenou slámu, piliny ze dřeva a to všechno mohl  chudý člověk dostat za ohromné peníze.
1 kg mouky pšeničné stál takto ve mlýně 15 Kč., žitné 10 Kč.. Na lístky se kupovalo laciněji, jen že to zdaleka nestačilo na ukojení hladu. I tak se muselo mazat, prosit a draze zaplatit. Na válečnou půjčku chodilo se z rozkazem „Jeho veličenstva“ s vyhrůžkami mnohokrát. Kdo nechtěl upsat, hroženo mu udáním jako velezrádce, a vším možným.
Starosta v této věci měl nejhorší úlohu. Všude dělal zprostředkovatele. Přišel-li jedné straně vstříc, druhá v něm viděla nepřítele. Částečné usmíření bylo v den, vyhlášení naší samostatnosti, republiky Československé. Ani se nechtělo nikomu věřit této pravdě, jež Komenským slibované, národu československému.
Naši lidé v obci již přestali v něco takového doufat a báli se slůvko pronést, jsouc stále zakřikováni a pod přísným dozorem rakouských nadhaněčů, i tato sekatura válečná, plná neoceněné práce nezastrašila našeho starosty, on má největší zásluhu na postavené silnici zdejší, mnoho kroků udělal a mnohokrát si zpálil jazyk než byla provedena zdejší elektrizace, a to všecko čestně, pro obec.
Dlužno poděkovati i dlouholetému radnímu Janu Kotrlému, který po boku p. starosty též mnoho pro obec udělal a v tomto posledním volebním období zůstává mimo veřejný život, ač ještě rád každému poradí a kdo je ve finanč. nesnázích, pomůže. Je dosud kostelním radou, farního kostela v Klášterci.
 

Rok 1932

31. ledna
zemřel zdejší občan František Kvapil. Přišla na něj smrt neočekávaně. Byl topičem v Olšanské papírně, kde při jeho zaměstnání u parního kotle, praskla roura a pára deroucí se ven, jej opařila tak, že za krátko v Šumperské nemocnici zemřel. Byl členem církve česko – slov.. Pohřben byl na hřbitově v Klášterci za velké účasti lidu, bez rozdílu polit. i náboženského přesvědčení, jelikož zesnulý byl dobrák ke všem a věrný vlastenec.
Sbor dobrovol. hasičů a jednota „Sokol“ ztratili obětavého pracovníka a volají: "bratře, na tebe nezapomenem".
24. července
pořádal Sbor dobr. hasičů zahradní slavnost, spojenou udělením záslužných dekretů, za nepřetržitou 30 letou službu sboru. Sbor je nově založený, jelikož pro urážlivé výroky br. Františka Straky proti bratřím, vystoupili všichni vyjímaje několik, se sboru. Proto musela obecní rada sestavit nový sbor, který se chopil znovu práce.
Letošním rokem končí pronájem honu. Protože někteří občané nebyli spokojeni s dosavadním majitelem a výše nájemného, přikročeno k veřejné dražbě.
23. října
se konala volba hon. výboru. Předsedou zvolen Krobot Jos.
Nájemné honu vydraženo ze 600 na 1.700 Kč., kromě poplatků. Obdržel dosavadní nájemce p. starosta. Na dnešní poměry je to trochu moc, ale luxus prý se musí zaplatit.
Rok 1932 byl celkem úrodný. Jak v zahradách tak na polích byl podle písně sv. Jana Nepomuckého užitek hojný. Jen na svahových písčitých polích, vyschla píce pro dobytek. Ale zato vydalo žito. Že ho bylo nadbytek všude, klesla jeho cena na 70 Kč. Pšenice byla napadena rzí travnou všude, tak i u nás. Tímto poškozením udržela si cenu. 1 metrák stál až 170 Kč. Oves že se udařil byl za 60 Kč. Žně byli krásné, že mohl každý včas pohodlně všecko sklidit. Bramborů narostlo dosti. Posloužil jim v pravý čas vydatný déšť. Byl 1 metrák za 15 Kč.
Zase se navařilo povidel a nasušilo švestek a hrušek. Jablka lámali stromy, ale byli z velké části červivá.
Z polního zvířectva bylo zastřeleno přes 50 zajíců. Bažantů, které usadil zde majitel honitby 5 kusů, a to 3 slípky a 2 kohouty v roku 1931, zatím mnoho nepřibylo.
Z vysoké zvěře se mnoho neuloví. V tomto roce 1 srnec. Poslední jelen byl v našem katastru zastřelen před 36 roky. Postřelen před 28 roky.
Největší strom je v lese Medarda Janků, asi 100 roků starý bor, má asi 0,70 m v průměru.
Dodatek k pronájmu honitby.
Na odvolání se dosavadního nájemce, konal se pronájem honu ještě jednou, a jelikož nebylo tentokrát zájemců, byl vydražen za 350 Kč.
 

Rok 1933

byl rokem celkově suchým. Z jara ještě dosti vše urostlo, ale potom chybilo vláhy, tak že byl vhodný čas ku množení se myší čímž vzniklo mnoho škod na obilí i bramborách. Místy bylo na píď i více nakusovaných stébel a zrn, takže mohu říci dobře o pětinu užitku méně, jak mohlo býti. Tak to bylo i s jetelovým semenem, které bylo větším dílem zkaženo. Ozimy taktéž opaseny a spousty hlíny vyryty na povrch. Přikročeno bylo dosti záhy k hubení;
Kupován maz, „fosfor s arsenem“ hromadně, mnoho se jich chytá do díravých pastí, (někdo jich má až 150 i více), ale vše je to málo proti množení.
Z  hlíz brambor a řep jsou skořápky. To byla částečná škoda na polích.
V lesích bylo z jara zle. Natropila tam mnoho škod jinovatka nachytaná v korunách stromů, které pod její tíhou se lámali, břízy ohýbali vršky až k zemi. V lese „Liščí“ bylo jako po dělostřel. palbě, vše leželo různými směry nakupeno, zpřeráženo. Elektrické vedení zpřetrhána. I v zahradách stromy polámány. Následkem tohoto množství lomů a nutně poražených stromů, klesla cena stavebního dříví ze 250 Kč. na 50 Kč. za pevný metr.
Tak to bylo i s cenou obilí. Velkomlýny a obchodníci ani nechtěli nabízet jim obilí, a stlačili ceny daleko pod výrobní náklad. Žito stálo 55 až 60 Kč. za 1 metrák, pšenice 117 Kč., oves za 50 Kč., ječmen až 80 Kč. Brambory si uhájili cenu; jedlé stály 30 až 40 Kč. za 1 metrák, jen že jich bylo k odprodeji málo, jednak suchem, jednak myši je poškodili.
Marně volá lid po nápravě, aby vydřiduši lidu neprováděli svou hanebnou spekulaci. Lacino koupit a draho prodat.
Pro dělníka i zemědělce jsou teď špatné časy. Velké daně platit, vše draho koupit, co se týká průmyslových výrobků, a příjem je nepatrný. Je teď mnoho dělníků, marně hledajících práci, aby částečně ošatili a uživili svoje rodiny. Podpora nezaměstnanosti nestačí ani zdaleka na nuzné žití. Jsou ale naproti jim též dělníci pobírající podporu, dobře situovaní, kterým stačí, aby žili ze svých prostředků.
Tímto rokem započal svoji pekařskou prakci mistr Štěpán Valenta, který minulým rokem si zde postavil pěkný domek s pekárnou. Býval dříve v Chromči, kde jezdili dříve občané naší i z Postřelmůvka. Je to velkou výhodou pro obec, protože v nepříznivém počasí ku Chromči se nejelo krásně a bylo dosti často, že leckdo vyválel chléb i v blátě. Platí se 1 Kč. z bochníku, když vymění za mouku zaplatí mu 1,20 Kč.. Od jednoho plechu koláčů 60 hal., od vánočky 1 Kč.. Jinak pečivo konzumní nepeče. Činnost započal v měsíci dubnu. Dotyčný je též náruživý nimrod. Pěkný domek si též postavil domkař a zedník Josef Krobot čís.12 na místo, kde stávala jeho dřívější dřevěná chaloupka a nebyla by to snad ani dlouho vydržela stářím.
V tomto roce stavělo se poměrn  mnoho. Metoděj Král si opravil a zvětšil svoji chalupu, Bartoš Jan přistavoval kolmo, zaváděl si napajedla samočinná, která jsou v naší obci první elektricky zásobené vodou ze studny.
Dále Medard Janků stavěl výměnek, a na další stavbu pomýšlí Emanuel Štodt, který si již připravil cihly na pozemku odkoupenému na „Drahách“ za cenu 1,50 Kč. za 1 m2 z obecního pozemku.
 

Rok 1934

První čtvrt roku byl dosti příznivý, obzvláště nám  emědělcům. Přišli totiž pěkné deště na umrzlou zem a nateklo vody do myších děr, takže nezůstalo po myších ani stopy, kromě zpustošených jetelů a podzimního obilí. Že bylo pohodlné jaro, obilí se dosti spravilo.
5. března
zemřela po dlouhotrvající srdeční chorobě Františka Elnerova, roz. Hojgrova ve stáří 30 roků. Byla švadlena a proto měla mnoho příznivců, hlavně z řad žen. Pohřbu se zůčastnilo mnoho občanů bez rozdílu nábož. i polit. přesvědčení. Zanechala  zde tříletého hošíka Jarka.
24. května
zamřel výměnkář Jos. Indra ve stáří 80 roků. Zastával 40 roků službu obecního  posla, kterýžto úřad svědomitě vykonával. Zůčastnil se ve svých mladých letech v roce 1878  též Bosensko – Hercegovské okupace. Byl do posledních let a dnů zdráv a čilý.
červen
Přidělávány byli stabilní počítadla motorová a dosavadní přenosná vzala zpět elektrárna. Od nájmu těchto počítadel platí konsument 1,25 Kč. od motorového, a 1,50 Kč. od světelného počítadla měsíčně. Za dodaný proud platíme; na pohon 1,80 Kč. dříve 1,90 Kč., za světlo 3,10 Kč., dříve 3,90 Kč. za 1 kWh.
S montáží těchto počítadel byla spojena také smrt jednoho montéra od Přerova. Spravoval pojistky v transformovně, dostal spojení a našli ho lidé okolojdoucí v příkopu již mrtvého. Dříve byla transformovna jen pro Vyšehoří na rozcestí za „Navrátilovy“. Byla umístěna na dřevěných sloupech a stála 35 tisíc korun, a musela býti vyměněna, poněvadž  ji spálil z části blesk.
Potom se připojil Postřelmůvek k síti a postavili nám transformovnu zděnou na spolek s Postřelmůvkem, za „Pelcovou kaplí“ na Melkusovim poli. Tato elektrisace stála 134.834 Kč. 55 hal. Veškeré náklady i s přípojkami vedené až k počítadlu nese obec.
Státní podpory obdržela obec 19.400 Kč.
18. července
se zabil pilot – letec Frant. Král, syn domkaře Frant. Krále, který při cvičení letu bombardovací letadlo nezvládl, (za příčinu poruchy, dostal vývrtku) narazil předkem o zem. Byl ihned mrtev. S ním zahynul jeden praporčík od Brna. Král měl hodnost četaře a byl přivezen z Mílovic u Prahy, kde se tato nehoda stala. Pochován byl na hřbitově v Klášterci 22. července za ohromné účasti lidu. Doprovodila ho vojenská kapela ze Šumperka, čestná rota a četní zástupci letectva se s ním přišli rozloučit. Eskadra letadel přijela mu dát poslední s Bohem. Zahynul ve službě v mladém věku svém a že byl hodným vojínem, dosvědčil krásný věnec, který mu jeho pluk na hrob položil. Dojemně se s ním na hřbitově rozloučil štábní kapitán letectva.
Úroda byla v celku dobrá, obilí dobře sypalo, i brambory narostly ač bylovelké sucho. Obilí se svezlo do stodol pěkně, bez velké práce.
V červenci též přišel v platnost obilní monopol, což zemědělskému lidu částečně pomohlo. Byli stanoveny ceny, které se museli dodržet a platilo se podle hektolitrové váhy a sice: za žito průměrně 120 Kč., za pšenici 155 Kč., za oves 112 Kč., ječmen stál až 118 Kč. a to hned po sklizni. Každý další měsíc čítal se příplatek 1,50 Kč. na 1 metrák.
Brambory se prodávaly 20 až 35 Kč. V lihovaru platili členům 20 až 22 Kč. za 1 metrák.
Vše by bývalo dobré, jen píce pro dobytek narostlo málo. Místy se louky vůbec nesekli, protože na nich nic nebylo. Platí se za 1 metrák dobrého sena 80 Kč.  Ovoce za to bylo jako v ráji. Jablek, hrušek, že se stromy lámali. I švestek bylo obstojně, jen že je již málo stromů švestkových, vyhynuvše puklicí švestkovou.
Podzim byl velice pohodlný, jsouc všecka vegetace urychlená, předpovídali lidé brzkou zimu. Proto lidé honem seli, aby to ještě urostlo. Byla to ale chyba. Potom bylo ještě dlouho teplo, a osení i později seté hodně sežloutlo a hnilo. Zkoušku udělal rolník Navrátil, který sel žito 2 dny před vánočními svátky. Snad i to se podaří.
Celková nálada občanstva dosti ochablá. Ještě podzimní zavraždění jihoslovanského krále a stále napjatá válečná situace trochu povzbudila.
 

Rok 1935

Leden
byl pro nás zemědělce velmi nepříznivý vzhledem k podzimnímu obilí, hlavně žitu. Pšenice dobře přezimovala, ale žita, následkem zmrzlé půdy
Únor, březen
a návalu sněhu, velkým dílem u nás vyhynula. Proto kdo nezaoral, a nechal toto z větší části holé pole, narostlo hojně plevelu, hlavně chrpy, koukole a vykve. Zkouška rolníka Navrátila se osvědčila. Měl zaseto žito 23. prosince a bylo prvotřídní. Jaro bylo dosti vlhké, a proto narostlo dosti píce pro dobytek. Za to další měsíce byli suché, takže vypálilo všechny traviny a dozrálo rychle obilí, čímž zrno bylo slabé a málo jak u žita a pšenice, tak i u ovsa. Vítr převládal severní, známka to tvrdého suchého počasí.
18. března
zemřela náhle na svůj svátek paní Josefa Štodtová na výměnku, do kterého se teprve se svým mužem kterého vždy jmenovala „můj Štóda“ dostala. Zemřelá byla pracovitá a dobrosrdečná žena. Byla členkou církve  čs. Doprovod se konal s hudbou za velké účasti na hřbitov klášterecký.
27. dubna
zemřel můj otec Josef Krmela, rozený r. 1857 takže měl 77 roků. Byl pro své stáří ještě čilí ku všem pracím. Do hrobu mu pomohla chřipka, ku které se dostavil zápal plic, kterému neodolal ani za bedlivé lékařské pomoci.  Zesnulý byl v mladších letech obec. radním a dlouhá léta v obecním zastupitelstvu. Byl zakládající člen zdejšího Sboru hasičů, kteří jej ochotně donesli na poslední místo. Za sbor dobrov. hasičů mu poděkoval br. učitel Josef Kácel, za obec. zast. Josef Krobot, nynější starší bratr.
Dále zemřel Jan Navrátil, rolník a rodák z Vyšehoří ve věku 81 roků. Byl to příčinlivý a pracovitý sedlák, který si zachoval svůj statek v plném rozsahu. Ač byl vyspělý svým rozumem, do politiky se nikdy nepletl a žil jen pro svůj statek a rodinu. Poslední léta viděl jen jedním okem.
18. května
se konaly volby do Národního zhromáždění.
25. května
do zemského zastupitelstva.
Výsledek u nás:
Do národního zhromáždění Do senátu
1. Republikáni 77 hlasů 68 hlasů
2. Social. demokraté 12 11
3. Národní socialisté 11 8
4. Komunisté 23 18
5. Lidová 38 39
6. Němec. socialisté 1 1
10. Živnostníci 20 17
12. Hainlein 1 1
Zastupitelství:    
 
  Okresní Zemské
1. Republikáni 71 70
2. Social. demokraté 13 14
3. Národ. socialisté 8 9
4. Komunisté 17 18
5. Lidová 43 44
10. Živnostníci  20 16
22. Křest. social. 0 2
23. Fašisté 0 1
Trh práce se letošním rokem nezměnil. Továrny větším dílem pracují omezeně a z velké části stojí úplně, takže dělnictvo marně zhání práci. Ze státní stravovací akce obdrželi nezaměstnaní, kterých máme 3.470 Kč., mimo bramborů, chleba, kávy a jiného.
Pronajímán obecní býk. Nájemce Josef Krmela čís.19 dostane odměnu 2.100 Kč. a býckou louku pod dědinou a býcký důl nad dědinou každým rokem. Nájem se provádí každé 3 roky.
Poslední měsíce tohoto roku byly velice teplé takže pupeny stromů jsou velice nality.
 

Rok 1936

Leden a únor byl dosti studený se sněhem.
Březen
byl již ve znamení práce na poli, takže jařiny byli skoro se setím u konce. Už v dubnu se udělalo studené a blátivé počasí. Ještě v půli měsíce byli velké mrazy, takže ráno vždy to stěžovalo práci polní, pro umrzlou zem.
Třešňové stromy neměli pěknou pohodu do květu, ale třešeň bylo velmi mnoho, a následkem toho byli laciné. Za ranní se platilo 2,50 Kč., za pozdější  0,60 Kč.
Senoseč byla krásná. Že bylo vlhké jaro, narostlo hojnost píce pro dobytek k dobru zemědělců. Ku škodě bylo náhlý růst obilí, takže mnoho žita i pšenice v lepší zemi, hlavně na „Dvořiskách“ a „Panském“. (Panské jest přidělená pole od chromečského velkostatku v pozemské reformě) silně polehla ještě před květem. Deštivým a větrným počasím některá žita špatně odkvetla a byla hodně pochybena.
Tohoto roku se hodně kosilo ručně, jelikož dlouhé a na zem ulehlé obilí se žacími stroji špatně seklo. Tímto opožděním většina obilí ať již v panácích aneb neposečené hodně porostlo. Dobře bylo, kdo dal na panáky čepice, těm deště které v tuto dobu neustávali, nic neudělali. Také výstraha pro budoucí léta!
Obilní společnost se rozhodla pro tento rok stanovit ceny obilí takto:
pšenice bude platit o 30 Kč. méně, u žita o 9 Kč., u ovsa o 13 Kč. méně; Jen ječmen si cenu uchoval. Ten platí a´ 150 Kč. Toto snížení cen zavinilo jednak podřadnější porostlé bilí, které nedosáhne jisté výše; (u pšenice 78 až 82 kg hekt. váhy, u žita 70 až 72 kg u ovsa 56 kg hekt. váhy) jednak, že jeho velká zásoba ze staré sklizně.
Bramborů narostlo u nás mnoho. I pozdní brambory, sázené na začátku června (rolník Navrátil) byli podařené.  Letos po žních se zase rozmnožilo myší, všech druhů. Obilí ozimé a jetele byli z velké části zničeny, v jiných obcích v Rovensku atd. mnoho ozimů zaoráno.
Úmrtí bylo hodně.
Zemřel domkař Petr Bezděk, dobrý hudebník a čilý, obětavý člen hasičského sboru. Byl trubačem sboru po dlouhá léta.
24. července
zemřel Jan Hlavatý, dobrý zedník v mládí. Byl členem církve československé a jak zakládajícího a dosud přizpívajícího hasiče, doprovodil sbor oba bratry na hřbitov Klášterecký, s  udbou za velké účasti občanů. Zemřel  omkař Benjamín Balcárek.
29. října
zemřel Antonín Balcárek, syn Fr. Balcárka, tesaře pracujícího v Olšanské papírně. Byl též členem českosl. církve a sboru dobr. hasičů. Za doprovodu hudby donesli ho též hasiči na hřbitov v Klášterci. Byl teprve 30 roků stár a zlá nemoc (padoucnice) ho předčasně skosila.
8. prosince
zemřel po dlouhém utrpení Jaroslav Štodt, kolář vyučený a specialisoval se ponejvíce na sáňky a liže, na které byl obzvlášt odborníkem.
Podzimního ovoce bylo málo, kromě švestek, a několika druhů hrušek. Lověna byla dosti čilá. Bylo střeleno asi ..... zajíců, koroptví, 2 lišky a 1 kuna.
Trh práce se u nás zlepšil. Nezaměstnaných dělníků, pobírající podporu byli 3 v létě, na zimu se vždy stav jejich zvýšil. Letos se opevňovacích prací zůčastnili dělníci:
Doležel Ladislav, Frant. Unzeitig, Jos. Unzeitig, Rich. Valenta ml. a Alois Vlček. Pracovali na hranici u Frývaldova. Nezaměstnané podpory bylo v roku 1936 vyplaceno:
lístků za 4.436,75 Kč.
na mléko 386 Kč.
dětem na vánoce 140 Kč.
V září
byla malována kaple a opraven oltář za 1.800 Kč. Důst. p. farář Vicník daroval na toto 1.000 Kč. ostatní darovali občané. V tomto roce slavila tato kaple 25 ti leté jubileum, od kteréžto doby se zde mohou konati bohoslužby. Příležitostně tohoto jubilea vzpomenul krátce Josef Krobot starší bratr.
 

Rok 1937

Začátek roku povětrnostně byl dosti pěkný, jen že neumrzlá země a hodně sněhu nadělalo dosti škod. Mnoho obilí vyhynulo, hlavně žita. I jetele z části špatně přezimovala, takže se muselo mnoho zaorati a nahraditi ovsem a ječmenem. Tyto ale následkem velkého sucha, trvajícího přes celý červen na horách zaschla, proto bylo mnoho zadiny. Zato žita, která zůstala byla kvalitní.
Ceny byli dík obilnímu monopolu udrženy. Za pšenici 145 – 165 Kč., žito 130 Kč., ječmen sladový 140 Kč., oves 111 Kč., brambory 25 až 35 Kč.
Třešně u nás tento rok nebyly. Slabší úroda hrušek a jablek, švestky žádné. Třešně a švestky byly napadeny housenkou tak, že místy nebyl ani lístek. Podobně to bylo s rápkou a zelím. Velké množství bělásků nasadilo spoustu housenek, což nebylo možno zdolat.
Zelí stálo 70 Kč., loni 8 až 12 Kč.
20. září zemřel náš první president T. G. Masaryk, zvaný tatíček. V úterý 22. září večer konala se v sokolovně na uctění památky jeho úmrtí smuteční tryzna. Za účasti obecního zastupitelstva, Těl. jed. „Sokol“, Sboru dobr. hasičů a všech občanů oceňuje p. starosta obce jeho práci před i po utvoření naší republiky, a vybízí přítomné k 5 ti minutovému povstání. Po něm pronesl řeč pan řídící učitel Kácel. Vzpomínám, když před odjezdem legií z Itálie do naší osvobozené vlasti nám v Sadové při skládání slibu u kterého byl přítomen i náš gen. Štefanik a italský král Emanuel řekl mimo jiné: „Hoši za hranicemi obstáli čestně, je na nás což jsme dobyli si udržeti. Brzy pojedeme domů, na  Slovensko, tam je pro nás ještě mnoho práce.“
Zdejší Jednota „Sokol“ uložila si smutek do 26. října, takže ani na hody zde zábava nebyla. Jiných spolků zde není, jen Těl. Jed. „Sokol“ a Sbor dobrovolných Hasičů.
Sbor dobr. hasičů si pořídil tento rok pěkný nový stejnokroj pro 20 lenů. Práci provedl krejčí Frant. Štodt a stála 5.000 Kč. Pro každého člena bluza, kalhoty a čepice „brigadýrka“.
Zákonem nařízena všem tělovýchovným spolkům u nás „Sokolu“ a Sboru hasičů branná výchova, aby každý člen věděl v každém případě, jak si má počínat v obraně proti letectvu, plynu a jiných nepřátelských útocích.
Dle statistického sčítání hospodářského zvířectva bylo k 1. lednu 1937 napočítáno: 142 kusy hovězího dobytka, 11 koní, 88 kusů vepřů, 49 koz.
Tímto rokem zemřeli:  Magdalena Králová, Emanuel Štodt, Jež Vojta a Osladilová Filomena, roz. Indrova.
Narodili se 4, a to 3 hoši a 1 holka.
Nezaměstnaní tento rok dostali od státní stravovací akce mimo chleba 3.331,50 Kč. Tuto částku dostalo 8 lidí v zimě, v létě zde nezaměstnaných nebylo.
Obecní rozpočet na tento rok činil 12.585 Kč. Z obecních přirážek se dostalo 4.151 Kč. Povoleno bylo 300%. Obec přizpívá na obecní knihovnu 150 Kč. ročně, tj. 50 hal. na hlavu. Knihovna je v dosti dobrém stavu a čítá ..... svazků.
Zdejší hasičský sbor přijal prostřednictvím obecního úřadu 1.850 Kč. hasičského zemského příspěvku. Tento příspěvek, který nebývá stejný, se dostává za 2 roky jednou.
Technická vyspělost obce vypadá asi takto:
2 motocikly a jedno auto. V hospodářských pracích používá se zde výhradně elektrických motorů větším dílem šestikoňských značky „Skrat“., vyráběné (bratry Rýznarovými ze Zborova) v Zábřehu. Máme jich zde teď 14 Mlátiček – cepovek  4 – jiných  24 s vytřásadly i bez nich. Z nich jsou i 4 čističky.
Cepy mlátí se jen zřídka a to jen na povřísla.
Motorová čerpadla na vodu mají Kvapilík Bohuslav, Bartoš Jan, Krmela Bedřich a Kvapil Josef.
V tomto roce nařízeno obecním správám zříditi civilní protileteckou ochranu, zkráceně C.P.O. U nás máme skupinu 12 členů. 6 členů je služba požární a 6 služba asanační. Velitelem je Rudolf Indra. Nikdo z těchto nesmí být povinen vojenskou službou. Jsou buď nevojáci, neb váleční invalidé.
Letos u nás bylo zastřeleno 36 zajíců, 62 koroptve, 9 bažantů a 1 srnec.
Katastr naší obce obnáší 335 ha.
 

Rok 1938 

V červnu
hned začátkem bylo povoláno několik ročníků zálohy do zbraně, pro nepokoje jež vyvolávalo Německo na hranicích i ve vnitř státu všelikým způsobem. Do toho přišla další metla, kterou byl napaden dobytek. Slintavka a kulhavka se tu roztáhla na celý kraj. Byla nařízena všestranná opatrnost, aby se tato nemoc nemohla rozšířiti. Prvé případy byly u Ladislava Doležela a Josefa Tunyse. Doleželova kráva podlehla. V srpnu se vyskytla tato nemoc na novo, ale tentokrát ve velkém měřítku. Kromě ale 6 ti chovatelů hovězího dobytka, navštívila všechny. Následkem tohoto, všecka práce polní, vyjma koňských sil selských zůstala stát.
Koncem srpna přišly velké deště a povodně. Na poli bylo ještě hodně obilí, hlavně pozdějšího žita, a všechen oves, což hodně porostlo. S podzimní prací zde hodně pomohlo naše vojsko, povolané na novo na uhájení hranic.
Bylo k nám do vesnice přiděleno několik pár koní, kteří pomohli vyvést mnoho hnojišť na pole.
15. září
z rána roznášel obecní sluha okamžitou částečnou mobilisaci. Byli jsme na hranicích do 10. října kdy nás Anglie dala v zástavu Německu, jak podle ujednání v Mnichově jsme se stali otroky zbojnického Německa. To byl převrat ve všem. Vyhladovělé Německo nařídilo dodávky všeho druhu. Polní hospodářství spadalo pod okresní t. zvaný „Kreisbauerschaft“, kde se musel hospodář podříditi kolik čeho musí obsíti, kolik brambor sázeti, kolik čeho odevzdati, atd.: Ceny nařízeny též jimi. Přísně trestán pokoutní prodej všeho.
Na lístky se teď dostávaly všechny životní potřeby, jak na ošacení, tak i poživatiny. Dříve špatný odbyt na všechno, rázem vše se obrátilo. Každý šmejd se prodal, jenže vše za velmi nízké ceny. Jinak co se kupovalo, stálo horentní ceny. Práce tohoto roku se opozdila, a většina setby se prováděla, až přišli vojáci domů, to bylo po našich hodech. I brambory se kopaly teprve později. I počasí tomu přálo.
Obecní razítka, jichž se používalo:
Do roku 1938
Od 10.1.1938 do 5.5.1945
Od 8.5.1945
 
Poznámka:
Po osmileté přestávce jest zase možno pokračovati v zápisech do této kroniky. Jest možno svobodně zaznamenati události let 1938 – 1945, kdy utrpení celého českého národa bylo vystupňováno až k hranici únosnosti. Německá okupace od r. 1938 a přepojení k tzv. Velkoněmecké říši (naše obec jest součástí župy Sudetské) znemožnila prováděti pravidelné záznamy. Bylo roku 1938 nařízeno odevzdati obecní kroniky. U nás byla obecní kronika německým úřadům zapřena a byla po celou dobu okupace u kronikáře Jos. Krmely.
Po našem osvobození se kronikář Josef Krmela své funkce vzdal na schůzi místního národního výboru dne 12. prosince 1946,  jmenován novým kronikářem zdejší řídící učitel Břetislav Nantl.
Břetislav Nantl se narodil dne 8. září 1916 ve Třech Dvorech okres Litovel. Vystudoval 4 třídy měšť. školy, reál. gymnasium v Litovli a stát. pedagogickou akademii v Brně. Od 1. června 1940 působí ve zdejší obci.
Události let 1939 – 1945 zaznamenává jednak  podle vlastních zkušeností a pozorování, jednak podle poznámek dřívějšího kronikáře, jednak podlevypravování různých zdejších občanů. Záznamy nejsou provedeny přesně chronologicky. Jejich účelem jest poskytnouti budoucímu čtenáři obrázek o poměrech v obci v těžké době let 1938 – 1945.
 

Rok 1939 

Okupace říjen 1938
Po smutném pro nás mnichovském rozhodnutí 30. září 1938 stala se naše obec součástí německé říše (sudetská župa). Dne 9. října 1938 před 11. hod. dopoledne projíždějí němečtí vojáci obcí směrem k Zábřehu. Německé úřady ujímají se ihned po obsazení moci a zasahují do všech složek veřejného života. V obcích jsou jmenováni noví starostové (Bürgermeister), kteří musejí jednati tak, jak si přejí nadřízené úřady. U nás zůstal starostou k úspěchu celé obce p. Medard Janků z č.28, muž v řízení obce zkušený a rozvážný.
Členy obecní rady jmenováni:
Bartoš Jan, Indra Rudolf, Polách Jan, Chaloupka František, Krobot Josef, Kunčar Josef
Změna
Z rozkazu nadřízených úřad (Landrat) bylo jméno obce změněno na jména obce Hochberg, aby aspoň navenek se zdálo, že Němci zabrali jen německé vesnice, když věděli, že se jim asi těžko podaří převychovati obyvatelstvo. Na ulicích se hned 9. října 1938 objevují německo - české nápisy nařizující jezditi v pravo. Aby Němci ukázali, že smýšlejí dobře s českým obyvatelstvem, vyplácely nezaměstnaným podpory. Z naší obce chodilo pro tuto podporu přes 20 lidí. Ze zabavených židovských obchodů vybírali Němci zboží a rozdávali je našemu obyvatelstvu. Scény při rozdělování pak fotografovali a využívali propagačně v cizině v náš neprospěch.
Volby
Na podzim 1938 konaly se volby do říšského sněmu. Volilo se 1 hlasovacím lístkem, na němž byly dole 2 kruhy. V jednom bylo „ano“, v druhém „ne“.
Kdo volil „ano“ přeškrtl kruh s tímto slůvkem, kdo „ne“, přeškrtl kruh se slůvkem „ne“. (ne). Většina obyvatel volila podle pokynů tehdejší vlády v Praze „ano“, ačkoliv pravé smýšlení občanů bylo jiné. U nás volilo 24 osob „ne“.
Peníze
V listopadu 1938 přestaly býti čsl. koruny (Kč.) u nás zákonným platidlem a byly vyměněny za říšské marky (R.M.) v poměru 100 Kč.  = 12  R.M.
České školství jest zatím ponecháno, pokud na školách zůstali čeští učitelé. Učitelstvo bylo nuceno slíbit, že se bude chovati loyálně a naučí se německy.
Persekuce
První měsíc pod novou vládou uplynuly ve stálém napětí a očekávání věcí příštích, neboť nebylo téměř dne, aby nebylo občanstvu hlášeno, že se to neb ono zakazuje. Němci začínají přísně trestati každý sebemenší projev nesouhlasu s novým řádem.
Učitelstvo
Zdejší říd. učitel Josef Kácel jest za pouhé škrtnutí jména Hochberg na dopis. obálce a nadepsání původního jména obce Vyšehoří vyslýchán na gestapu a pak z trestu přeložen na Opavsko. Správcem zdejší školy stal se pak uč. Jaroslav Coufal z Postřelmova. Tělocvičné jednotě Sokol jest zakázána činnost, její majetek zabaven. Aby se tento majetek nedostal z obce, rozhodlo obecní zastupitelstvo, že sokolovnu s celým zařízením převezme jako tělocvičnu pro školu. Správcem zabaveného majetku byl ustanoven p. Indra Rudolf. Ten svědomitě se o svěřený majetek staral a mohl jej pak v pořádku vrátiti po našem osvobození roku 1945 původnímu majiteli.
Vázané hospodářství
Ihned po vyhlášení války Polsku zavádějí u nás Němci vázané hospodaření (září 1939). Základní poživatiny jsou na lístky, na vše jsou stanoveny úřední ceny.  Černý obchod se vším možným se začíná objevovati a rok od roku roste.
Obec. kancelář
Obecní kancelář stěhuje se z bytu p. starosty M. Janků k panu Krobotovi. Nájem činí ročně 80 R.M. včetně úklidu a osvětlení.
Počasí
Povětrnostní a hospodářské poměry roku 1939: Mírná zima, chladné jarní měsíce. V březnu lijáky, nádherné velikonoce za teploty 18°C. Jarní práce vykonány včas. Velmi studený květen, vichřice a deště způsobují, že žně jsou jen průměrné. Němci začínají vymáhati dodávky. Krásný a suchý podzim.
Obyvatelstvo
Pobyt obyvatelstva
Narození
Král František, Pavlů Radomír, Kvapil František, Pavlíková Marie, Krmela Josef, Janků Milada, Kouřilová Zdenka
Zemřeli
Pavlů Bolemír, Dokoupil František, Markovský Gustav, Ježová Anna ml.
Stav obyvatel koncem roku: 316
Nucené práce v Říši
Povolávání Němců na vojnu způsobuje nedostatek pracovních sil v Německu. Odcházejí první transporty Čechů na nucené práce do Říše. Od nás odcházejí:
Josef Unzeitig do Rottenburg – Sprcc,
Miroslav Valenta do Elbingerode – Harz,
Richard Valenta ml. do Rottenburgu a Josef Pavlík do Sagan.
 

Rok 1940

Dodávky mléka, vajec 
Vázané hospodářství se přiostřuje, zemědělcům jsou nařízeny též povinné dodávky mléka a vajec. 3x do roka konají se soupisy všeho domácího zvířectva a drůbeže. Každý chovatel slepic může si ponechati vejce od 1 slepice na osobu pro svoji vlastní potřebu. Z ostatních slepic nařízena dodávka nejméně 60 vajec z 1 slepice. Sběrna vajec zřízena u p. Kamlara Ant.
Četnictvo provádí kontroly drůbeže. Za nesprávné hlášení netrestán letos nikdo.
Nápisy
Němci zpiti velkými počátečními úspěchy válečnými odstraňují vše, co by jen trochu připomínalo češskost vesnice. Napřed česká, potom německo – česká označení obchodů a úř. budov mizí a místo nich smí býti použito jen nápisů německých. Německo – český nápis na škole jest odstraněn a škola zůstává bez vnějšího označení.
Persekuce
Začíná stíhání poslechu zahraničního rozhlasu, o němž Němci věděli, že je nám oporou v těžké době. Bohužel, vyskytovali se i mezi našimi lidmi mnozí, kteří třebas jen za úsměv a pochvalu Němců zrazovali své spoluobčany německé policii a přiváděli je do vyšetřování a vězení. Ve zdejší obci došlo k udáním pro poslech zahraničního rozhlasu na jaře 1940. Celkem 9 zdejšíc občanů a to: Medard Janků, František Janků, Františka Hýblová, Bedřich Krobot, Josef Kvapil, Josef Krobot bylo vyšetřováno.
Z nich František Janků, Bedřich Krobot a Františka Hýblová zavřeni přes noc na gestapu v Šumperku. Pro nedostatek důkazů nakonec všichni propuštěni.
Náboženství
Němci zasahují i do církevních poměrů. Byly zrušeny svátky M. J. Husa, sv. Cyrila a Metoděje, sv. Petra a Pavla. Náboženství se stává ve škole nepovinným předmětem a rodičům je ponecháno na vůli, chtějí – li posílati děti do náboženství nebo ne. Všechny děti se přihlašují. Jsou nařízeny důkladné revise všech veřej. knihoven a vše, co jen trochu nevyhovuje novému zřízení, musí býti vyřazeno.
Školství
Do měšťanských škol nejsou přijímány noví žáci. Pro české děti jest jen obecná škola. Na zdejší škole jest zapsáno 38 dětí. Od 1. června stává se správcem zdejší školy uč. Břetislav Nantl, rodák z Tří Dvorů u Litovle. Dosavadní správce Jaroslav Coufal byl přeložen do Hrabové.
Úřady nařizují sběr starého materiálu na podporu válečného hospodaření.  Výsledky v obci jsou však nepatrné.
Finanční situace obce
Hospodářské poměry se však lepší. Naše obec jako finančně slabá dostává pravidelné příspěvky (ročně přes 4.200 R.M.), všechny daně a dávky zůstávají v obci, takže obec může pomýšleti na nutné opravy v obci.
Pohyb obyvatelstva
Narodil se:
Pavlů Radomír, Bezděk Jaromír.
Zemřeli:
Josefa Ficnarová, Blahoslav Volf (záškrt), Filomena Hlavatá, Františka Janečková, Zdenka Kouřilová, Františka Hojgrová.
Stav obyvatel koncem roku: 318
Počasí
V povětrnostní situaci byl rok abnormální. Tuhá zima způsobila, že mnoho stromů pomrzlo. Nových stromků na znovuosázení není. Ozimy špatně přezimovaly, vymrzly. V létě bylo mnoho dešťů a důsledek: neúroda.
Úroda
Pšenice sype jen 2 – 3 metráky z měřice, žito ne více. Přesto dodávky se stupňují. 1 metrák žita je za 18 RM, pšenice 20 RM, oves 15 RM, ječmen za 19 – 21 RM. Kladný podzim, mrazíky koncem října, nedostatek ovoce, nedostatek paliva (uhlí je na příděly), to vše vzbuzuje chmurné naděje do příštího roku. Přidělením vlastních domovních čísel výměnkům zvyšuje se stav těchto v obci na 69.
Nucené práce
Na práci do Německa odjíždějí:
Jan Minář, Josef Krobot ml.
Útěk z domova
Z domova prchají do zahraničí Bohuslav Jež se synem Bohuslavem.
Tento vstoupil do čsl. armády v Rusku.